Kanada není fyzicky schopna plně uspokojit poptávku USD po hliníku ani v případě, že by dodala sousedovi veškeré své domácí objemy. Analytici Morgan Stanley k tomuto závěru dospěli při hodnocení tržních dopadů možného snížení amerických dovozních cel.
Americký průmysl je silně závislý na zahraničních dodávkách: dovoz pokrývá zhruba 80 % domácí spotřeby. Kanada byla historicky hlavním partnerem Washingtonu a poskytovala 68 % amerického dovozu (průměrně 192 000 tun měsíčně v první polovině roku 2026). Tržní matematika je však neúprosná: celková kanadská produkce za toto období činila 1,6 milionů tun, což odpovídá pouze asi 95 % americké potřeby dovozu.
Washington v současné době diskutuje o snížení cel na část kanadského hliníku z 50 % na 25 %. Morgan Stanley se domnívá, že takový krok by silně povzbudil kanadské výrobce k přesměrování vývozu a opuštění bezcelních dodávek do Evropy ve prospěch amerických odběratelů.
Na domácím trhu by se však nekonal žádný zázrak, pokud jde o ceny. USA by i nadále musely zbývající nedostatek nakupovat od zemí, na které se vztahuje plné 50% clo, takže prémie pro Středozápad by zůstala vázána na vysoké clo. Analytici očekávají pouze mírnou korekci: prémie by mohla ztratit polovinu své současné přirážky, tedy zhruba o 0,10–0,12 dolarů za libru. Evropský trh by mohl zaznamenat dočasný nárůst prémií kvůli nedostatku kanadského kovu, ale producenti z Blízkého východu tuto mezeru pravděpodobně rychle zaplní.